POHÁDKA NEJÍŘOVÁ (ŘÍJNOVÁ)
Je mi jasné, milé děti, že prahnete po tom, ba přímo se těšíte, dozvědět se, odkud se vzal název měsíce října. On se totiž tento desátý měsíc ve skutečnosti jmenoval "nejíř". To však bylo před iks lety. Za devatero horami, a deva.. ne osmero řekami a také jedněro mořem v daleké Ukrutánii žil mohamedán jménem Arašidus Burák, řečený Arabury. V té době k nám přicházeli například Turci, kteří přinesli zvláštní med, kterému dnes říkáme turecký. Nebo se v naší zemi objevili Tataři, po kterých tu zase zbyl tatarský biftek. Nu, a také přišel Arabury a přinesl pražené plody podzemnice olejné, kterým dnes jinak neřekneme než arašídy, nebo také buráky. Před těmi iks lety byl podle kalendáře právě nejíř. Arabury toto slovo, jako každý správný mohamedán, četl obráceně, tedy zprava doleva. Místo nejíř, vyslovil říjen. A tak to, nevím však proč, už u nás zůstalo. Na vás je, děti, abyste určily, před kolika lety k nám Arabury přišel. Z pohádky je vám známo, že před iks lety, a když od těch iks let odečtete polovinu iks, potom čtvrtinu iks a nakonec osminu iks, dostanete 100 let. Že už víte kolik je iks?
(řešení: Iks je 800, bylo to před osmi sty lety.)
MAXIPES FÍK A JEHO KAMARÁDI
Víte, že za lesem je domeček, co v něm žije holčička Ája a Maxipes Fík? Asi ano, ale už málokdo z vás ví, že za rybníkem bydlí Pája a ten má také psího společníka - Minipsa Ferdinanda. A už téměř nikdo neví, že za vsí žije v domečku Jája a ten má zase Akorátpsa Felixe. Kamarádili spolu nejen Ája, Jája a Pája, ale také jejich čtyřnozí přátelé, tedy Fík, Ferdinand a Felix, kteří si říkali "Bratrstvo psí packy". Všichni dohromady si vymýšleli nejrůznější hry, zábavy a soutěže, jako například "o největšího jedlíka", ve které vítězil Maxipes Fík, "o nejlepšího noraře", ve které své vlohy uplatnil nejvíce Minipes Ferdinand a v soutěži krásy byl jasným favoritem Akorátpes Felix. Nejradši ale měli soutěž "Mňam, aneb prima kost", ve které šlo o to, co možná nejrychleji vyhrabat ukrytou kost. Ája zakopala kost Fíkovi a ten ji dokázal vyhrabat za 2 hodiny, Pája do stejné hloubky ukryl kost pro Ferdinanda, kterému hrabání zabralo celých 6 hodin, to Felixovi trvalo nalezení kosti od Jáji jen 3 hodiny. Aby soutěž trochu zpestřili a obměnili, zakopali na stejné místo tři kosti a pejskové hrabali všichni tři naráz. Já se ale domnívám, milé děti, že než pejsci kosti vyhrabou, tak vy dávno budete vědět, jak jim to hrabání bude dlouho trvat, že?
(řešení: Společně vyhrabou kosti za 1 hodinu.)
PYRAMIDÁLNÍ ZÁHADA
Za hostem zaklaply dveře a doktor Watson se otočil na Sherlocka Holmese: "Tak co si o tom myslíte, Sherlocku?" "Náš tajemný muž, který nás právě navštívil bydlí v jižní části Londýna, je krátce rozvedený, je to archeolog, který pobýval delší čas v Egyptě a kombinací těch čísel v trojúhelníku chce zřejmě otevřít pyramidu - hrobku," odvětil Holmes, pokuřuje přitom fajfku. "Proboha, jak to všechno víte, vždyť ten člověk nám o sobě nic neřekl?" žasl doktor Watson. "Ale milý Watsone, to je přece nad slunce jasné. Bláto, které měl muž na botách se vyskytuje pouze v jižní části Londýna, nepřišitý knoflík svědčí o tom, že nemá manželku, ale neopálený kroužek na prsteníčku prozrazuje, že nedávno nosil snubní prstýnek, tedy byl ženatý. Jeho mluva svědčí o
vzdělanci, ale mozoly na rukou ukazují, že pracuje i manuálně a když si k tomu přidáte jeho typické egyptské opálení, je markantní, že ten muž je archeolog. Vrásky mi však dělá, Watsone, ten matematický příklad. S tím asi jen tak nehnu." "Och, Sherlocku, není nic jednoduššího. To dovedou i děti ze základní školy, že ano, děti? Vepsat do trojúhelníku čísla od 1 do 6 tak, aby součet na stranách byl stejný, a ještě co největší, je trapně jednoduchá úloha." "Já vás nemít, doktore,... " zasnil se Sherlock a zabafal ze své dýmky.
(Řešení: viz obrázek)
O HRABĚTI MONTÉROVI
Byl to takový kutil, tenhle Hrabě Montér Christo, který neustále něco vymýšlel a zlepšoval. Jednou vám takhle něco vynalezl a svůj vynález si chtěl dát patentovat. Než však na Úřad pro patenty a vynálezy došel, zastavil se v hospodě U Drbny a tam všechno pod vlivem alkoholu prozradil. Kumpáni pak nelenili, nápad mu ukradli a jeho nechali vsadit do věže. Jen sluha Dobromysl Úslužný zůstal Christovi věrný. Našel místo, kam Montéra zavřeli a snažil se ho osvobodit. Okno ve věži však bylo vysoko, provaz nebylo za co pověsit. Protože byl však Hrabě vynálezce, mrknutím oka objevil to, čemu dnes říkáme žebřík a na papíru načtrtnutý objev hodil z okna Dobromyslovi, aby žebřík, nebo jak se také tehdy začalo říkat špricloš, nahorulez, stupačku, žbrdliňák, či leznici nechal zhotovit. Žebřík měl 38 příček vzájemně vzdálených 30 cm a k nejbližší příčce od horního konce bylo 1 dm 5 cm, od dolního konce 35 cm. Jestlipak víte, děti, jak byl žebřík dlouhý? Jestliže ano, klidně vám mohu prozradit, že Montér byl osvobozen, žebřík nechal patentovat, zbohatl na něm a kumpánům se pomstil tím, že jim u darovaného žebříku nařízl "špricle". A to je už opravdu konec.
(Řešení: Žebřík byl dlouhý 1160 cm = 11,6 metru.)
O HAJNÉM ROBÁTKOVI
Hajný Robátko byl drobátko alkoholik, krapet lenoch a ždibec nešika. Dohromady však svoji nedbalostí způsobil, že sedmina stromů v části lesa, která se jmenovala Kotrčův les uschla. Pan Kotrč byl tuze hodný pán, dokonce šlechtic, potomek slavného rodu Kotrčů z Kotrčova, který bydlel na loveckém zámečku Kotrčtejnu. Hajného Robátka nechal ve svém lese sloužit jen proto, že už jeho otec, tedy starý hajný Robátko u pana Kotrče sloužil. Jenže u mladého hajného Robátka padlo jablko hodně daleko od stromu. Snad by ho byl pan Kotrč i vyhodil, ale do Robátkovy hezké postavy se zakoukala Josefka, jedna z Kotrčových sloužících. Ta se chudák snažila napravit všechno to, co Robátko v lese napáchal. Dokonce i teď, když ta sedmina stromů uschla, počkala až Robátko odjede na jelenu Větrníkovi do lesní krčmy a spolu s lesními zvířátky zasázela místo uschlých stromů 1290 nových krásných semenáčků. Možná že jste ani nepostřehly, děti, že se v pohádce objevila úloha. Je to tak, jen pozornému čtenáři nic podstatného neuniklo, a tak je schopen odpovědět na otázku, kolik bylo v Kotrčově lese celkem stromů.
(Řešení: V lese bylo 9030 stromů.)
KRTEK A KALHOTKY
Krásné kalhotky i s kapsami viděl krteček viset na prádelní šňůře a přesně po takových zatoužil. Dokonce si již předem vypočetl, že při jeho výšce 17 cm bude na kalhoty potřeba 200 cm2 látky. Je známo, že krtkové nemají peníze, a tak všechny firmy, které oslovil mu práci či materiál na zhotovení kalhotek sponzorsky věnovaly. Nejdříve oslovil firmu LL, tedy Lány lnu, která darovala základní surovinu, poté žábu z První české namáčecí, která len namočila, dále pana Čápa, ředitele firmy Čáp & syn, který zajistil lámání. K pročesávání se uvolila firma Čísy-čísy, jenž byla ve vlastnictví ježčí rodiny, která zároveň dala krtkovi typ na rodinu pavoučí, která v rámci podniku Snování, s.r.o. zajistila usoukání v nit. Tkaní je náročný a drahý proces, ale naštěstí měl ve firmě "Mravenec - práce všeho druhu" známého, tedy přímo pana vedoucího mravence Ferdu. Teď již stačilolátku správně nastřihat, což provedla akciová společnost Rakostřih a ušít - ovšem kde jinde než v "Mode salon de Rakosnicek". Ještě 40 cm2 látky zbylo a tak si nechal krteček ušít i slušivou čepici. Kolik procent činil tento zbytek z původně plánovaného obsahu látky už nevypočte sponzorsky žádná firma; to budete muset vypočítat vy, děti.
(Řešení: Zbytek představoval 20% (pětinu).)
O ŠÁNDOROVI
Před dávně nedávnými lety, v dobách nedávno dávných, tedy přesně řečeno, nevím, kdy to bylo, žil v kubánské vesnici jeden člověk, co se jmenoval Šándor a chudý byl jako kostelní myš. Jednou si nechal zhotovit u ševce boty, které stály 25 centavů. Samozřejmě, že je Šándor neměl, a proto se dlouho ševci vyhýbal, ale potom mu řekl, ať přijde na hřbitov do márnice, tam že mu peníze dá. Čekání si v márnici Šándor ukrátil tak, že si lehl do rakve a usnul. Ani si nevšiml, že do márnice zavítali čtyři lupiči, kteří si sem přišli rozdělit kořist čítající 1000 pesos v pěti měšcích. Čtyři měšce si rozdali snadno, ale nad tím pátým se hádali tak, že probudili Šándora, který spal v rakvi. Když vstával, aby se podíval, zda už švec přišel, lupiči se lekli a utekli. Jen ten jeden měšec tam zůstal, což jim dodatečně přišlo líto, a tak se osmělili, k márnici se vrátili a poslouchali za dveřmi. Slyšeli, jak se uvnitř někdo hádá. "Tam jich ale musí být," řekli si lupiči, "když se hádají o pouhých 25 centavů! Raději utečeme." Vy ale, děti, víte, že uvnitř byl jen Šándor a švec, kteří se hádali o zaplacení bot. Ale jestlipak byste věděly, kolik si lupiči mysleli, že je v márnici lidí, když by z měšce dostal každý jen 25 centavů? Ještě vám prozradím, že 1 peso má 100 centavů, a že Šándor se stal díky měšci nejbotším člověkem ve vesnici.
(Řešení: Lupiči se domnívali, že uvnitř je 800 lidí.)
STRÝČEK PŘÍHODA
To už se vám stávají takové případy. Zkrátka jeden docela chytrý muž si vzal ne moc chytrou, ba řekněme klidně hloupou, ženu. Byla sice hodná a pracovitá, nikomu by neublížila, ale když se lidem rozděloval rozum, tak na tuto ženu se asi zapomnělo. Žili však spolu v malebné chaloupce šťastně a spokojeně. Muž chodil do práce, žena se starala o domácnost. Vždy když muž přinesl domů měsíční výplatu 30 zlatých, schoval část peněz, přesněji desetinu do pokladničky v truhle. Žena se ho pravidelně ptávala, proč to dělá, na což muž odpovídával: "To je pro strýčka Příhodu." A myslel tím samozřejmě, že jsou to peníze pro případ, kdyby potřebovali něco najednou zaplatit. Jednou, když se žena opět muže ptala, zaslechl mužovu odpověď jakýsi pocestný - tulák, vandrák, vagabunt a budižkničemu v jedné osobě, jenž stál náhodou u otevřeného okna chaloupky. Počkal si až muž odešel do práce a povídá ženě: "Já jsem strýček Příhoda a jdu si pro peníze, které váš muž pro mne střádá." Žena, protože byla hloupá mu uvěřila a peníze mu vydala a vandrák s nimi utekl. Jestli chcete, děti, aby pohádka skončila dobře, tedy aby se manželům peníze vrátily, vypočtěte, kolik peněz tulák ukradl. Dodávám, že krádež se stala po 2,5 letech společného soužití manželů.
(Řešení: Tulák ukradl 90 zlatých.)
PĚT MALÝCH PRASÁTEK
Byla nebyla jedna prasnice, která se jmenovala Chrochtalka a byla maminkou pěti krásných prasátek. Vždy při chuti byl Hladoveček, vždy poslední Loudaveček, horkokrevný byl Tepláček a zimomřivý Chladňoušek. Pětici uzavíral Tlusťoušek, který měl od každého svého bratra nějakou tu vlastnost. Když prasátka povyrostla, vydala se do světa, každé prasátko jinou stranou a po nějakém čase se opět všechna k mamince vrátila. Ani je nemohla poznat, jak každé z nich přibralo. Každého se zeptala, kde bylo a kolik už váží, to je totiž, děti, u prasátek důležitá informace. Loudaveček došel jen do Rakouska a vážil 180 vídeňských liber (1 libra = 0,56 kg), Tepláček byl v chladných končinách Ruska a vážil 6 pudů (1 pud = 16,4 kg), zatímco Chladňoušek navštívil teplejší kraje a měl hmotnost 2 zlatých hebrejských talentů (1 talent = 49 kg). Hladoveček se vrátil ze staré dobré Anglie s váhou 200 liber (1 libra = 0,45 kg). Tlusťoušek se potloukal pouze v Česku a přibral do hmotnosti 2 hřiven (1 hřivna = 51,4 kg). Vaším úkolem děti je zjistit, které prasátko kolik vážilo v kilogramech a bude-li to pro vás jednoduché, můžete ještě uspořádat prasátka podle hmotnosti a třeba i zjistit, kolik vážila všechna dohromady. Zachrochtalo prase, zazvonil zvonec a pohádky je konec.
(Řešení: Hladoveček - 90 kg, Chladňoušek - 98 kg, Tepláček - 98,4 kg, Loudaveček - 100,8 kg, Tlusťoušek - 102,8 kg; dohromady 490 kg.)
O ŽABCE CAREVNĚ
Daleko v Rusku, v jeho širých pláních žil jeden starý muž. Na smrtelné posteli prosil své tři syny - Vasila, Jurije a Ivana, aby se dobře oženili a unikli tak bídě. Jenže k nejbližšímu stavení to bylo pěkně daleko a než by obešli všechny děvočky na vdávání, byli by z nich staříci. Ještě než otec naposledy vydechl, poradil jim, aby se postavili před chalupu a nazdařbůh vystřelili z luku šíp. Kam šíp dopadne, tam bude jejich budoucí nevěsta. Nejstarší Vasil vystřelil, jeho šíp letěl 40,32 kilometrů celých 0,7 hodiny. A opravdu, když ho Vasil našel, dostal dívku, vedle které se tento šíp zabodl, za ženu. I druhý Jurij dostal dívku, u které přistál jeho šíp letící 37 minut a překonavší přitom 37740 metrů. Nejmladší Ivan měl vždycky smůlu a malou sílu, takže při vystřelení šíp letěl jen 8550 metrů a dopadl za 570 sekund někam do lesa. Přesto se však vydal hledat jemu osudem určenou nevěstu. Jaké bylo jeho překvapení, když uprostřed lesa našel mýtinku s malým a o to ošklivějším rybníčkem, u kterého seděla velká a o to hnusnější ropucha (latinsky ropuchalis fujtablis). Inu, co se dalo dělat, Ivan ji políbil a dostal ošklivou vyrážku. Vůbec nic se nestalo. To bude asi tím, že jste nevypočetli, děti, který šíp letěl nejrychleji. Až to vypočtete, promění se ropucha v krásnou carevici Natašu Ropuchovnu Žabičkovovou a Ivan si ji vezme za ženu.
(Řešení: Šíp Jurije - 17m/s, šíp Vasila 16 m/s, šíp Ivana 15 m/s)
Je mi jasné, milé děti, že prahnete po tom, ba přímo se těšíte, dozvědět se, odkud se vzal název měsíce října. On se totiž tento desátý měsíc ve skutečnosti jmenoval "nejíř". To však bylo před iks lety. Za devatero horami, a deva.. ne osmero řekami a také jedněro mořem v daleké Ukrutánii žil mohamedán jménem Arašidus Burák, řečený Arabury. V té době k nám přicházeli například Turci, kteří přinesli zvláštní med, kterému dnes říkáme turecký. Nebo se v naší zemi objevili Tataři, po kterých tu zase zbyl tatarský biftek. Nu, a také přišel Arabury a přinesl pražené plody podzemnice olejné, kterým dnes jinak neřekneme než arašídy, nebo také buráky. Před těmi iks lety byl podle kalendáře právě nejíř. Arabury toto slovo, jako každý správný mohamedán, četl obráceně, tedy zprava doleva. Místo nejíř, vyslovil říjen. A tak to, nevím však proč, už u nás zůstalo. Na vás je, děti, abyste určily, před kolika lety k nám Arabury přišel. Z pohádky je vám známo, že před iks lety, a když od těch iks let odečtete polovinu iks, potom čtvrtinu iks a nakonec osminu iks, dostanete 100 let. Že už víte kolik je iks?
(řešení: Iks je 800, bylo to před osmi sty lety.)
MAXIPES FÍK A JEHO KAMARÁDI
Víte, že za lesem je domeček, co v něm žije holčička Ája a Maxipes Fík? Asi ano, ale už málokdo z vás ví, že za rybníkem bydlí Pája a ten má také psího společníka - Minipsa Ferdinanda. A už téměř nikdo neví, že za vsí žije v domečku Jája a ten má zase Akorátpsa Felixe. Kamarádili spolu nejen Ája, Jája a Pája, ale také jejich čtyřnozí přátelé, tedy Fík, Ferdinand a Felix, kteří si říkali "Bratrstvo psí packy". Všichni dohromady si vymýšleli nejrůznější hry, zábavy a soutěže, jako například "o největšího jedlíka", ve které vítězil Maxipes Fík, "o nejlepšího noraře", ve které své vlohy uplatnil nejvíce Minipes Ferdinand a v soutěži krásy byl jasným favoritem Akorátpes Felix. Nejradši ale měli soutěž "Mňam, aneb prima kost", ve které šlo o to, co možná nejrychleji vyhrabat ukrytou kost. Ája zakopala kost Fíkovi a ten ji dokázal vyhrabat za 2 hodiny, Pája do stejné hloubky ukryl kost pro Ferdinanda, kterému hrabání zabralo celých 6 hodin, to Felixovi trvalo nalezení kosti od Jáji jen 3 hodiny. Aby soutěž trochu zpestřili a obměnili, zakopali na stejné místo tři kosti a pejskové hrabali všichni tři naráz. Já se ale domnívám, milé děti, že než pejsci kosti vyhrabou, tak vy dávno budete vědět, jak jim to hrabání bude dlouho trvat, že?
(řešení: Společně vyhrabou kosti za 1 hodinu.)
PYRAMIDÁLNÍ ZÁHADA
Za hostem zaklaply dveře a doktor Watson se otočil na Sherlocka Holmese: "Tak co si o tom myslíte, Sherlocku?" "Náš tajemný muž, který nás právě navštívil bydlí v jižní části Londýna, je krátce rozvedený, je to archeolog, který pobýval delší čas v Egyptě a kombinací těch čísel v trojúhelníku chce zřejmě otevřít pyramidu - hrobku," odvětil Holmes, pokuřuje přitom fajfku. "Proboha, jak to všechno víte, vždyť ten člověk nám o sobě nic neřekl?" žasl doktor Watson. "Ale milý Watsone, to je přece nad slunce jasné. Bláto, které měl muž na botách se vyskytuje pouze v jižní části Londýna, nepřišitý knoflík svědčí o tom, že nemá manželku, ale neopálený kroužek na prsteníčku prozrazuje, že nedávno nosil snubní prstýnek, tedy byl ženatý. Jeho mluva svědčí o
(Řešení: viz obrázek)
O HRABĚTI MONTÉROVI
Byl to takový kutil, tenhle Hrabě Montér Christo, který neustále něco vymýšlel a zlepšoval. Jednou vám takhle něco vynalezl a svůj vynález si chtěl dát patentovat. Než však na Úřad pro patenty a vynálezy došel, zastavil se v hospodě U Drbny a tam všechno pod vlivem alkoholu prozradil. Kumpáni pak nelenili, nápad mu ukradli a jeho nechali vsadit do věže. Jen sluha Dobromysl Úslužný zůstal Christovi věrný. Našel místo, kam Montéra zavřeli a snažil se ho osvobodit. Okno ve věži však bylo vysoko, provaz nebylo za co pověsit. Protože byl však Hrabě vynálezce, mrknutím oka objevil to, čemu dnes říkáme žebřík a na papíru načtrtnutý objev hodil z okna Dobromyslovi, aby žebřík, nebo jak se také tehdy začalo říkat špricloš, nahorulez, stupačku, žbrdliňák, či leznici nechal zhotovit. Žebřík měl 38 příček vzájemně vzdálených 30 cm a k nejbližší příčce od horního konce bylo 1 dm 5 cm, od dolního konce 35 cm. Jestlipak víte, děti, jak byl žebřík dlouhý? Jestliže ano, klidně vám mohu prozradit, že Montér byl osvobozen, žebřík nechal patentovat, zbohatl na něm a kumpánům se pomstil tím, že jim u darovaného žebříku nařízl "špricle". A to je už opravdu konec.
(Řešení: Žebřík byl dlouhý 1160 cm = 11,6 metru.)
O HAJNÉM ROBÁTKOVI
Hajný Robátko byl drobátko alkoholik, krapet lenoch a ždibec nešika. Dohromady však svoji nedbalostí způsobil, že sedmina stromů v části lesa, která se jmenovala Kotrčův les uschla. Pan Kotrč byl tuze hodný pán, dokonce šlechtic, potomek slavného rodu Kotrčů z Kotrčova, který bydlel na loveckém zámečku Kotrčtejnu. Hajného Robátka nechal ve svém lese sloužit jen proto, že už jeho otec, tedy starý hajný Robátko u pana Kotrče sloužil. Jenže u mladého hajného Robátka padlo jablko hodně daleko od stromu. Snad by ho byl pan Kotrč i vyhodil, ale do Robátkovy hezké postavy se zakoukala Josefka, jedna z Kotrčových sloužících. Ta se chudák snažila napravit všechno to, co Robátko v lese napáchal. Dokonce i teď, když ta sedmina stromů uschla, počkala až Robátko odjede na jelenu Větrníkovi do lesní krčmy a spolu s lesními zvířátky zasázela místo uschlých stromů 1290 nových krásných semenáčků. Možná že jste ani nepostřehly, děti, že se v pohádce objevila úloha. Je to tak, jen pozornému čtenáři nic podstatného neuniklo, a tak je schopen odpovědět na otázku, kolik bylo v Kotrčově lese celkem stromů.
(Řešení: V lese bylo 9030 stromů.)
KRTEK A KALHOTKY
Krásné kalhotky i s kapsami viděl krteček viset na prádelní šňůře a přesně po takových zatoužil. Dokonce si již předem vypočetl, že při jeho výšce 17 cm bude na kalhoty potřeba 200 cm2 látky. Je známo, že krtkové nemají peníze, a tak všechny firmy, které oslovil mu práci či materiál na zhotovení kalhotek sponzorsky věnovaly. Nejdříve oslovil firmu LL, tedy Lány lnu, která darovala základní surovinu, poté žábu z První české namáčecí, která len namočila, dále pana Čápa, ředitele firmy Čáp & syn, který zajistil lámání. K pročesávání se uvolila firma Čísy-čísy, jenž byla ve vlastnictví ježčí rodiny, která zároveň dala krtkovi typ na rodinu pavoučí, která v rámci podniku Snování, s.r.o. zajistila usoukání v nit. Tkaní je náročný a drahý proces, ale naštěstí měl ve firmě "Mravenec - práce všeho druhu" známého, tedy přímo pana vedoucího mravence Ferdu. Teď již stačilolátku správně nastřihat, což provedla akciová společnost Rakostřih a ušít - ovšem kde jinde než v "Mode salon de Rakosnicek". Ještě 40 cm2 látky zbylo a tak si nechal krteček ušít i slušivou čepici. Kolik procent činil tento zbytek z původně plánovaného obsahu látky už nevypočte sponzorsky žádná firma; to budete muset vypočítat vy, děti.
(Řešení: Zbytek představoval 20% (pětinu).)
O ŠÁNDOROVI
Před dávně nedávnými lety, v dobách nedávno dávných, tedy přesně řečeno, nevím, kdy to bylo, žil v kubánské vesnici jeden člověk, co se jmenoval Šándor a chudý byl jako kostelní myš. Jednou si nechal zhotovit u ševce boty, které stály 25 centavů. Samozřejmě, že je Šándor neměl, a proto se dlouho ševci vyhýbal, ale potom mu řekl, ať přijde na hřbitov do márnice, tam že mu peníze dá. Čekání si v márnici Šándor ukrátil tak, že si lehl do rakve a usnul. Ani si nevšiml, že do márnice zavítali čtyři lupiči, kteří si sem přišli rozdělit kořist čítající 1000 pesos v pěti měšcích. Čtyři měšce si rozdali snadno, ale nad tím pátým se hádali tak, že probudili Šándora, který spal v rakvi. Když vstával, aby se podíval, zda už švec přišel, lupiči se lekli a utekli. Jen ten jeden měšec tam zůstal, což jim dodatečně přišlo líto, a tak se osmělili, k márnici se vrátili a poslouchali za dveřmi. Slyšeli, jak se uvnitř někdo hádá. "Tam jich ale musí být," řekli si lupiči, "když se hádají o pouhých 25 centavů! Raději utečeme." Vy ale, děti, víte, že uvnitř byl jen Šándor a švec, kteří se hádali o zaplacení bot. Ale jestlipak byste věděly, kolik si lupiči mysleli, že je v márnici lidí, když by z měšce dostal každý jen 25 centavů? Ještě vám prozradím, že 1 peso má 100 centavů, a že Šándor se stal díky měšci nejbotším člověkem ve vesnici.
(Řešení: Lupiči se domnívali, že uvnitř je 800 lidí.)
STRÝČEK PŘÍHODA
To už se vám stávají takové případy. Zkrátka jeden docela chytrý muž si vzal ne moc chytrou, ba řekněme klidně hloupou, ženu. Byla sice hodná a pracovitá, nikomu by neublížila, ale když se lidem rozděloval rozum, tak na tuto ženu se asi zapomnělo. Žili však spolu v malebné chaloupce šťastně a spokojeně. Muž chodil do práce, žena se starala o domácnost. Vždy když muž přinesl domů měsíční výplatu 30 zlatých, schoval část peněz, přesněji desetinu do pokladničky v truhle. Žena se ho pravidelně ptávala, proč to dělá, na což muž odpovídával: "To je pro strýčka Příhodu." A myslel tím samozřejmě, že jsou to peníze pro případ, kdyby potřebovali něco najednou zaplatit. Jednou, když se žena opět muže ptala, zaslechl mužovu odpověď jakýsi pocestný - tulák, vandrák, vagabunt a budižkničemu v jedné osobě, jenž stál náhodou u otevřeného okna chaloupky. Počkal si až muž odešel do práce a povídá ženě: "Já jsem strýček Příhoda a jdu si pro peníze, které váš muž pro mne střádá." Žena, protože byla hloupá mu uvěřila a peníze mu vydala a vandrák s nimi utekl. Jestli chcete, děti, aby pohádka skončila dobře, tedy aby se manželům peníze vrátily, vypočtěte, kolik peněz tulák ukradl. Dodávám, že krádež se stala po 2,5 letech společného soužití manželů.
(Řešení: Tulák ukradl 90 zlatých.)
PĚT MALÝCH PRASÁTEK
Byla nebyla jedna prasnice, která se jmenovala Chrochtalka a byla maminkou pěti krásných prasátek. Vždy při chuti byl Hladoveček, vždy poslední Loudaveček, horkokrevný byl Tepláček a zimomřivý Chladňoušek. Pětici uzavíral Tlusťoušek, který měl od každého svého bratra nějakou tu vlastnost. Když prasátka povyrostla, vydala se do světa, každé prasátko jinou stranou a po nějakém čase se opět všechna k mamince vrátila. Ani je nemohla poznat, jak každé z nich přibralo. Každého se zeptala, kde bylo a kolik už váží, to je totiž, děti, u prasátek důležitá informace. Loudaveček došel jen do Rakouska a vážil 180 vídeňských liber (1 libra = 0,56 kg), Tepláček byl v chladných končinách Ruska a vážil 6 pudů (1 pud = 16,4 kg), zatímco Chladňoušek navštívil teplejší kraje a měl hmotnost 2 zlatých hebrejských talentů (1 talent = 49 kg). Hladoveček se vrátil ze staré dobré Anglie s váhou 200 liber (1 libra = 0,45 kg). Tlusťoušek se potloukal pouze v Česku a přibral do hmotnosti 2 hřiven (1 hřivna = 51,4 kg). Vaším úkolem děti je zjistit, které prasátko kolik vážilo v kilogramech a bude-li to pro vás jednoduché, můžete ještě uspořádat prasátka podle hmotnosti a třeba i zjistit, kolik vážila všechna dohromady. Zachrochtalo prase, zazvonil zvonec a pohádky je konec.
(Řešení: Hladoveček - 90 kg, Chladňoušek - 98 kg, Tepláček - 98,4 kg, Loudaveček - 100,8 kg, Tlusťoušek - 102,8 kg; dohromady 490 kg.)
O ŽABCE CAREVNĚ
Daleko v Rusku, v jeho širých pláních žil jeden starý muž. Na smrtelné posteli prosil své tři syny - Vasila, Jurije a Ivana, aby se dobře oženili a unikli tak bídě. Jenže k nejbližšímu stavení to bylo pěkně daleko a než by obešli všechny děvočky na vdávání, byli by z nich staříci. Ještě než otec naposledy vydechl, poradil jim, aby se postavili před chalupu a nazdařbůh vystřelili z luku šíp. Kam šíp dopadne, tam bude jejich budoucí nevěsta. Nejstarší Vasil vystřelil, jeho šíp letěl 40,32 kilometrů celých 0,7 hodiny. A opravdu, když ho Vasil našel, dostal dívku, vedle které se tento šíp zabodl, za ženu. I druhý Jurij dostal dívku, u které přistál jeho šíp letící 37 minut a překonavší přitom 37740 metrů. Nejmladší Ivan měl vždycky smůlu a malou sílu, takže při vystřelení šíp letěl jen 8550 metrů a dopadl za 570 sekund někam do lesa. Přesto se však vydal hledat jemu osudem určenou nevěstu. Jaké bylo jeho překvapení, když uprostřed lesa našel mýtinku s malým a o to ošklivějším rybníčkem, u kterého seděla velká a o to hnusnější ropucha (latinsky ropuchalis fujtablis). Inu, co se dalo dělat, Ivan ji políbil a dostal ošklivou vyrážku. Vůbec nic se nestalo. To bude asi tím, že jste nevypočetli, děti, který šíp letěl nejrychleji. Až to vypočtete, promění se ropucha v krásnou carevici Natašu Ropuchovnu Žabičkovovou a Ivan si ji vezme za ženu.
(Řešení: Šíp Jurije - 17m/s, šíp Vasila 16 m/s, šíp Ivana 15 m/s)