ACYLPYRÍNEK EMÁNEK
V pohádkách proti sobě bojují dobro a zlo, v té naší bude bojovat nemoc a zdraví. Jednou totiž náš kraj začarovala, ba přímo nakazila zlá chřipka Chřipajznice. Samosebou, že nebyla sama, ještě s ní byli její věrní průvodci Kašel, Rýma a Bolehlav. To ale nevěděli, že proti nim vytáhnou do boje stateční odpůrci. Ale kdepak, žádní princové nebo rytíři, nýbrž malí, kulatí, bílí, půlení, usměvaví acylpyrínci. Byli to takoví vojáčci, kteří spali v krabičce a kteří měli zbraň, jíž se učeně říká acidum acetylosalicylicum. Přesně 500 mg kouzelně léčivé látky nesl každý acylpyrínek. Jeden z nich se jmenoval Emánek a hrozně se těšil, až půjde bojovat s chřipkou Chřipajznicí. Konečně se tedy dočkal. Jeho devět kamarádů včetně pana velitele ho objalo a políbilo na obě strany jeho bílého brnění, popřáli mu hodně štěstí a postavili ho na okraj krabičky. Odtud si ho vzal nemocný Karlík, jeden z mnoha dětí, kterým pan doktor řekl: "Honem do postele, polknout acylpyrín a pěkně vypotit!" A na vás, milé děti, je teď vypočítat, kolik kilogramů té léčivé látky bylo pro porážku chřipky v našem kraji vlastně potřeba, jestliže acylpyrín užívalo 2500 dětí po dobu 1 týdne, vždy 3 tablety denně.
(řešení: Bylo potřeba 26,25 kg látky - acida acetylosalicylica.)
POHÁDKA POŠŤÁCKÁ
Pan Pavel posílal pěknou pohlednici, patrně psaní pro paní Patricii. Poštmistr při přesnídávce polil pohled pikaem, proto problémové přečtení PSČ psaného perem. Psaní procestovalo Prachatice, Pelhřimov, podzimem pak Prostějov, Pardubice, Plzeň, potom půl Prahy. "Paní Patricie, psaní!" přešťastně povídá pečlivý pražský pošťák pan Přenosil. Položil pohlednici paní Patricii přes pytel pšenice, poté prchal, protože přistihl Patricii při pusinkování pana průvodčího Ptáčka. Pobledlý pan Ptáček povídá: "Panebože, Patricie, prozrazení, pohroma. Proklatý pošťák pošle psaníčko panu Pavlovi. Patřičně pomatený Pavel přijede, prožene pistolí párek Ptáček - Patricie, přešpatné, potom paralelní pohřeb." Prohnaná paní Patricie podrážděně přerušila pofňukávajícího partnera: "Počkej, Ptáčku, přemýšlej pragmaticky. Pěkně pana Přenosila políbím, potom poslechne prosbu." Překvapený průvodčí polkl, pousmál, pak pravil: "Příkladný přístup." Průvodčí Ptáček patřil Patricii, pohlednice položená podél porcelánu propadla poličkou přes příborník, potom patřila potkanům. Potěšení pro pozorné počtáře - počítej promptně přehršle "péslov". Pozdrav pro pravidelné pohádkové přemýšlivce: "Pa, pa!"
(řešení: V pohádce je včetně nadpisu 146 slov od p.)
POHÁDKA REKLAMNÍ
Byl - nebyl jeden obchod, v obchodě bylo - nebylo zboží, mezi zboží byl - nebyl jeden výrobek a ten měl - neměl svoji cenu 1000 pohádkových korun. Aby se dobře prodával, udělali výrobku reklamu, která byla však drahá, a tak museli ještě před uvedením reklamní kampaně zvýšit jeho cenu o 25%. "Teď je tu ten pravý výrobek pro vás. Kromě toho, že je nový a vylepšený, tak je originální, tradiční a dokonalý. Úspěch s ním je vždy zaručen, protože je perfektní a bezvadný, nic není lepší. Koupíte-li si ho, poznáte tu lehkost a přirozenost, budete nadšeni jeho osvěžujícími, nekonečnými, jedinečnými a podmanivými vlastnostmi. Chcete důkaz místo slibů? Klinické testy dokázaly, že je to revoluční technologie, a že řeší každý problém. Tedy neváhejte, našli jste to pravé, je to váš styl! Pocítíte okamžitou úlevu, osvěží vás jako jízda divokou řekou. Jedná se o novou generaci, novou sílu a přitom opravdu šetrné řešení, jemné, přirozené, plné krásy, navíc bioaktivní. Dvěma slovy - bezstarostně spolu." Díky reklamě se výrobek prodával dobře, a tak zase cenu o 25% snížili. Děti, kdy byl výrobek levnější - před zdražením, nebo po snížení ceny? Nebo snad byl stejně drahý?
(řešení: Po snížení ceny, protože stál jen 937,50 Kč.)
SPEJBLŮV DOMÁCÍ ÚKOL
"Ahoj, Máni!" pozdravil Hurvínek. "Ahoj, Hurvínku!" opětovala pozdrav Mánička a hned jako správná ženská pokračovala v hovoru: "Tak co pan Spejbl?" "Ale, od tý doby, co chodí do těch večerních doškolovacích kurzů, tak to s ním není doma k vydržení," na to Hurvínek. "To mi mluvíš z duše, Hurvínku. S bábinkou je to stejné." "Včera přišel taťulda domů a nemohl si vzpomenout, kolik jich chodí do třídy, a láteřil, že on to musí nutně k něčemu vědět. Naštěstí ale věděl, že když sedí ve třídě v lavicích, tak je jich osm vedle sebe a všechny řady jsou zaplněny a ..." " ... a když sedí v jiné třídě, kde jich může sedět v řadě jen šest, tak se také zaplní všechny řady," doplnila Mánička. "To není možné, Máni, jak to víš?" divil se Hurvínek. "Myslím, že tě pan Spejbl pěkně vyšplouchl, protože bábinka tuhle úlohu přinesla jako domácí úkol z matematiky," s úsměvem dodala Mánička. "Taťulda se asi styděl přímo mi říci, že nerozumí matematice," ještě dodal Hurvajs a s Máničkou se rozešli.To je ale pěkné! Vždyť jsme se vlastně nedozvěděli, kolik dospěláků chodilo do třídy večerních doškolovacích kurzů. Leda, že byste to, děti, vypočítaly.
(řešení: Do třídy chodilo 24 žáků.)
POHÁDKA ÚNOROVÁ
Bylo nebylo, spíše nebylo. Pan Rok byl takový ředitel, který měl dvanáct podřízených pánů měsíců, dnes bychom řekli náměstků. Každý náměstek měl na starost třicet nebo třicet jedna dnů, tedy kromě jednoho, který byl pomalý v práci a ještě velký popleta a na hlídání mu dali jen 28 dní. Ono se totiž při tom rozdělování už na něj ani víc nedostalo. Ale aby mu to nebylo až tak moc líto, tak jednou za čtyři roky si to vynahradil na 29 dnech. Každý náměstek, tedy měsíc, se nějak jmenoval, jenom tenhle poslední, náměstek popleta, žádné jméno neměl. Panu řediteli Rokovi se zdálo, že když má někdo na starosti jen tak málo dní, tak by se jeho jméno také mělo skládat jen z mála písmen, například jen ze čtyř, jako měl Září. O jméně probíhala tak živá debata, že se vlastně nešlo na žádném dohodnout. Někdo navrhoval Héra, jiný zase Zeba, třetí Kakó, ale žádný návrh neprošel. Potom někdo navrhl, že se vylosují čtyři písmena a z těch se sestaví všechny možné názvy. Byla postupně vylosována písmena O, N, Ú a R. Děti, jestlipak byste věděly, z kolika návrhů (byť třeba nesmyslných jako např. RNOÚ) rada vybírala než nakonec bylo schváleno jméno ÚNOR?
(řešení: Celkem bylo 24 možností.)
POHÁDKA BŘEZNOVÁ
Marně byste hledali někoho, kdo nezná rčení "Březen, za kamna vlezem". A teď si poslechněte, co vím o jeho vzniku. Kdysi dávno bylo jedno knížectví, kde se rodilo hodně dětí, a snad proto si tamní knížata začala říkat tak, jako ten o kterém vám chci vyprávět - o Břetislavu z Entbindungsanstaltu, což by se dalo přeložit jako Břetislav z Porodnice. Jenomže tenhle Břetislav chtěl moc rychle zbohatnout, a tak vymyslel, že všechny rodiny musí z každého dítěte zaplatit zvláštní daň, kterou jezdil sám vybírat třetí měsíc v roce. Vždy,
když se kníže objevil, rodiče zahnali alespoň některé z dětí domů schovat se, aby nemuseli tolik platit. Děti přitom volali: "Březen! Za kamna vlezem." Totiž, celé Břetislavovo jméno pro ně bylo dlouhé a tak si ho zkrátili na "Bře z En", tedy Březen. Na mapce vidíte rozložení vesnic v knížectví, čísla určují vzdálenosti. Víme už, že Břetislav byl držgrešle, a tak chtěl ušetřit i na cestovném. I přes jeho nepěkné vlastnosti doufám, děti, že mu pomůžete najít nejkratší trasu vedoucí z jeho zámku (Z) přes všechny vesnice (A až E) a zpět do zámku a určit, kolik kilometrů tato trasa měří.
(řešení: Nejkratší trasa měří 30 km, je to Z-A-C-D-B-E-Z nebo opačně.)
POHÁDKA DUBNOVÁ NEBOLI APRÍLOVÁ
Milé děti, pěkně se usaďte a utište, budu Vám vyprávět pohádku, kterou nemusíte vůbec počítat, i když je to pohádka matematická. Bude o princezně Cukrmánské. Já vím, vy znáte princeznu Solimánskou, ale tahle princezna Cukrmánská je dcerou snachy matčiny sestřenice z dědovy strany sultána Solimána. Zatímco princezna Solimánská, jak známo, chřadla nedostatkem pobytu na sluníčku a zdravé výživy, princezna Cukrmánská, zvaná Cukrmanda, nebo také královna sladkostí, měla výživy, zejména však tuků a cukrů takový nadbytek, že měla problémy s nadváhou. Rozumíte mi dobře, nejdříve byla mírně otylá, takový cvalík, posléze více otylá až kredenciózní, to byla ještě metráček a nakonec úplně tlustá, to už byl "tunáček". Sultán Cukrmán pozval pana doktora - docenta Vyžličku z Výzkumného ústavu pro hubnutí a snižování nadváhy, který princezně naordinoval dietu, takže každý měsíc shodila 15 kg ze své nadváhy. Ale protože se sladkostí jen tak nevzdala a tajně mlsala, zároveň měsíčně přibrala 12 kg. To je krásný pocit, když tuto úlohu nemusíte řešit, že? Apríl!!! Koukejte, děti, honem rychle vypočítat, jak dlouho trvalo, než Cukrmanda shodila 54 kg, jinak vám už nikdy žádnou pohádku neřeknu!
(řešení: Trvalo to 18 měsíců = 1,5 roku.)
POHÁDKA MÁJOVÁ
Byl máj, byl lásky čas. Proto se nesmíte divit, že i naše pohádka bude jako vystřižená z "červené knihovny", ve které chudé dívky ke štěstí a k bohatým ženichům přicházejí. Nepředbíhejme a představme si nejdříve hrdiny našeho májovo-květnového příběhu. Žila byla dívčinka hezká jako ten nejkrásnější květnový kvítek. Však se také jmenovala Květuška a žila se svou maminkou Květoslavou v chudém, ale čistém a pěkném domečku v Květné Lhotě. Žil byl i urostlý mládenec Otakar, který však pocházel z bohaté rodiny průmyslníka, bankéře, továrníka Máje z města Květnov pod Májovkou. Snad osud tomu chtěl, že tito mladí lidé se do sebe zamilovali. Jednou takhle v květnu Květuška povídá: "Dáš-li mně jednu hubičku, já ti jich dám sedm." Otakar, jako muž činu, ihned reagoval, neboť byli sami a nad nimi jenom vysoké jarní, májové nebe. I když nikoho nenavádíme, aby si v těchto záležitostech zavedl časoměřičské normy, je zajímavé se vás, děti, zeptat: Kolik jejich líbání celkem zabralo "čistého času", když víme, že každý Květuščin polibek byl o 2 vteřiny delší než předchozí, přičemž její první polibek byl dvakrát delší než zahajovací třívteřinový polibek Otakarův? Lásce zdar a té květnové zvlášť.
(řešení: Líbání zabralo 87 vteřin = 1 min 27 s.)
POHÁDKA ČERVNOVÁ
Já nevím, děti, že ti dospěláci vždycky všechno pomotají. Představte si, že si někteří z nich myslí, že prý šestý měsíc v roce se jmenuje červen proto, že se něco začíná červenat. No, je to možné?! Vždyť každý přece ví, že červen se původně psal se dvěma v, tedy "červven", neboť to byl měsíc, kdy vylézali červi ven. Červíkovi Pepíkovi jednou jeho manželka červice Hromnice povídá: "Mužíčku, červíčku Pepíčku, je ten červven, co kdybys svolal všechny červi na velký červí sněm?" Pepanovi se ta myšlenka zalíbila a tak poprosil žabí poštu, aby tuto zprávu rozšířila. Žáby, jak známo, stejně všechno vykvákají, tak se pozvánka na "slezinu", neboli "splaz", což je do člověčí řeči přeloženo sraz brzy rozšířila po širokém, dlouhém i vysokém okolí. Prvního června se na určeném místě objevil první červík a každý následující den se jejich počet zdvojnásobil. Přesně třicet dní (tolik jich má červen) trvalo, než se slezli a splazili všichni účastníci. Mě by, děti, zajímalo, kolikátého června se připlazila polovina všech červíků.
(řešení: Polovina účastníků se připlazí za 29 dní, tedy 29.června.)
POHÁDKA NA ZÁŘÍ
Tato pohádka by se klidně mohla jmenovat "O odvážné školačce". Ale abyste se dozvěděli proč, musím začít slovy "bylo nebylo" a říci, že do jednoho království zavítala sedmihlavá saň, která se jmenovala Matematika. Usídlila se ve sluji a každý den se dožadovala přísunu čerstvé potravy v podobě mladých dívek a chasníků. Každému, než ho sežrala, dala ještě šanci se zachránit správnými výsledky sedmi příkladů, které každá z hlav té matematické potvory zadala. Ale to víte, příklady byly záludné, a tak mládeže v království valem ubývalo. Pan král z toho byl tak nešťastný, že nekoukal na majetek a nabídl půl království tomu, kdo tu matematickou saň přelstí. Inu, nikdo se moc nehrnul, ale protože bylo zrovna září, děti šly do školy, tak do království zbloudila i holčička - školačka Kačka. Ta byla odvážná a matematiku ve škole měla dokonce ráda. Šest příkladů vypočetla jako nic a ten sedmý - "Mám tu Kačko obrovitánský sud, který když je plný vody váží 8 tun. Když polovinu vody vypiju, váží už jen 4,5 tuny. Jestlipak víš, školačko, kolik váží prázdný sud?" - ten, milé děti, nechala pro vás. To proto, abyste také měly nějakou zásluhu na tom, že saň Matematika už nikdy nikoho nesežrala, nýbrž si ji lidé ochočili jako velký matematický komputer.
(řešení: Prázdný sud váží 1 tunu.)
V pohádkách proti sobě bojují dobro a zlo, v té naší bude bojovat nemoc a zdraví. Jednou totiž náš kraj začarovala, ba přímo nakazila zlá chřipka Chřipajznice. Samosebou, že nebyla sama, ještě s ní byli její věrní průvodci Kašel, Rýma a Bolehlav. To ale nevěděli, že proti nim vytáhnou do boje stateční odpůrci. Ale kdepak, žádní princové nebo rytíři, nýbrž malí, kulatí, bílí, půlení, usměvaví acylpyrínci. Byli to takoví vojáčci, kteří spali v krabičce a kteří měli zbraň, jíž se učeně říká acidum acetylosalicylicum. Přesně 500 mg kouzelně léčivé látky nesl každý acylpyrínek. Jeden z nich se jmenoval Emánek a hrozně se těšil, až půjde bojovat s chřipkou Chřipajznicí. Konečně se tedy dočkal. Jeho devět kamarádů včetně pana velitele ho objalo a políbilo na obě strany jeho bílého brnění, popřáli mu hodně štěstí a postavili ho na okraj krabičky. Odtud si ho vzal nemocný Karlík, jeden z mnoha dětí, kterým pan doktor řekl: "Honem do postele, polknout acylpyrín a pěkně vypotit!" A na vás, milé děti, je teď vypočítat, kolik kilogramů té léčivé látky bylo pro porážku chřipky v našem kraji vlastně potřeba, jestliže acylpyrín užívalo 2500 dětí po dobu 1 týdne, vždy 3 tablety denně.
(řešení: Bylo potřeba 26,25 kg látky - acida acetylosalicylica.)
POHÁDKA POŠŤÁCKÁ
Pan Pavel posílal pěknou pohlednici, patrně psaní pro paní Patricii. Poštmistr při přesnídávce polil pohled pikaem, proto problémové přečtení PSČ psaného perem. Psaní procestovalo Prachatice, Pelhřimov, podzimem pak Prostějov, Pardubice, Plzeň, potom půl Prahy. "Paní Patricie, psaní!" přešťastně povídá pečlivý pražský pošťák pan Přenosil. Položil pohlednici paní Patricii přes pytel pšenice, poté prchal, protože přistihl Patricii při pusinkování pana průvodčího Ptáčka. Pobledlý pan Ptáček povídá: "Panebože, Patricie, prozrazení, pohroma. Proklatý pošťák pošle psaníčko panu Pavlovi. Patřičně pomatený Pavel přijede, prožene pistolí párek Ptáček - Patricie, přešpatné, potom paralelní pohřeb." Prohnaná paní Patricie podrážděně přerušila pofňukávajícího partnera: "Počkej, Ptáčku, přemýšlej pragmaticky. Pěkně pana Přenosila políbím, potom poslechne prosbu." Překvapený průvodčí polkl, pousmál, pak pravil: "Příkladný přístup." Průvodčí Ptáček patřil Patricii, pohlednice položená podél porcelánu propadla poličkou přes příborník, potom patřila potkanům. Potěšení pro pozorné počtáře - počítej promptně přehršle "péslov". Pozdrav pro pravidelné pohádkové přemýšlivce: "Pa, pa!"
(řešení: V pohádce je včetně nadpisu 146 slov od p.)
POHÁDKA REKLAMNÍ
Byl - nebyl jeden obchod, v obchodě bylo - nebylo zboží, mezi zboží byl - nebyl jeden výrobek a ten měl - neměl svoji cenu 1000 pohádkových korun. Aby se dobře prodával, udělali výrobku reklamu, která byla však drahá, a tak museli ještě před uvedením reklamní kampaně zvýšit jeho cenu o 25%. "Teď je tu ten pravý výrobek pro vás. Kromě toho, že je nový a vylepšený, tak je originální, tradiční a dokonalý. Úspěch s ním je vždy zaručen, protože je perfektní a bezvadný, nic není lepší. Koupíte-li si ho, poznáte tu lehkost a přirozenost, budete nadšeni jeho osvěžujícími, nekonečnými, jedinečnými a podmanivými vlastnostmi. Chcete důkaz místo slibů? Klinické testy dokázaly, že je to revoluční technologie, a že řeší každý problém. Tedy neváhejte, našli jste to pravé, je to váš styl! Pocítíte okamžitou úlevu, osvěží vás jako jízda divokou řekou. Jedná se o novou generaci, novou sílu a přitom opravdu šetrné řešení, jemné, přirozené, plné krásy, navíc bioaktivní. Dvěma slovy - bezstarostně spolu." Díky reklamě se výrobek prodával dobře, a tak zase cenu o 25% snížili. Děti, kdy byl výrobek levnější - před zdražením, nebo po snížení ceny? Nebo snad byl stejně drahý?
(řešení: Po snížení ceny, protože stál jen 937,50 Kč.)
SPEJBLŮV DOMÁCÍ ÚKOL
"Ahoj, Máni!" pozdravil Hurvínek. "Ahoj, Hurvínku!" opětovala pozdrav Mánička a hned jako správná ženská pokračovala v hovoru: "Tak co pan Spejbl?" "Ale, od tý doby, co chodí do těch večerních doškolovacích kurzů, tak to s ním není doma k vydržení," na to Hurvínek. "To mi mluvíš z duše, Hurvínku. S bábinkou je to stejné." "Včera přišel taťulda domů a nemohl si vzpomenout, kolik jich chodí do třídy, a láteřil, že on to musí nutně k něčemu vědět. Naštěstí ale věděl, že když sedí ve třídě v lavicích, tak je jich osm vedle sebe a všechny řady jsou zaplněny a ..." " ... a když sedí v jiné třídě, kde jich může sedět v řadě jen šest, tak se také zaplní všechny řady," doplnila Mánička. "To není možné, Máni, jak to víš?" divil se Hurvínek. "Myslím, že tě pan Spejbl pěkně vyšplouchl, protože bábinka tuhle úlohu přinesla jako domácí úkol z matematiky," s úsměvem dodala Mánička. "Taťulda se asi styděl přímo mi říci, že nerozumí matematice," ještě dodal Hurvajs a s Máničkou se rozešli.To je ale pěkné! Vždyť jsme se vlastně nedozvěděli, kolik dospěláků chodilo do třídy večerních doškolovacích kurzů. Leda, že byste to, děti, vypočítaly.
(řešení: Do třídy chodilo 24 žáků.)
POHÁDKA ÚNOROVÁ
Bylo nebylo, spíše nebylo. Pan Rok byl takový ředitel, který měl dvanáct podřízených pánů měsíců, dnes bychom řekli náměstků. Každý náměstek měl na starost třicet nebo třicet jedna dnů, tedy kromě jednoho, který byl pomalý v práci a ještě velký popleta a na hlídání mu dali jen 28 dní. Ono se totiž při tom rozdělování už na něj ani víc nedostalo. Ale aby mu to nebylo až tak moc líto, tak jednou za čtyři roky si to vynahradil na 29 dnech. Každý náměstek, tedy měsíc, se nějak jmenoval, jenom tenhle poslední, náměstek popleta, žádné jméno neměl. Panu řediteli Rokovi se zdálo, že když má někdo na starosti jen tak málo dní, tak by se jeho jméno také mělo skládat jen z mála písmen, například jen ze čtyř, jako měl Září. O jméně probíhala tak živá debata, že se vlastně nešlo na žádném dohodnout. Někdo navrhoval Héra, jiný zase Zeba, třetí Kakó, ale žádný návrh neprošel. Potom někdo navrhl, že se vylosují čtyři písmena a z těch se sestaví všechny možné názvy. Byla postupně vylosována písmena O, N, Ú a R. Děti, jestlipak byste věděly, z kolika návrhů (byť třeba nesmyslných jako např. RNOÚ) rada vybírala než nakonec bylo schváleno jméno ÚNOR?
(řešení: Celkem bylo 24 možností.)
POHÁDKA BŘEZNOVÁ
Marně byste hledali někoho, kdo nezná rčení "Březen, za kamna vlezem". A teď si poslechněte, co vím o jeho vzniku. Kdysi dávno bylo jedno knížectví, kde se rodilo hodně dětí, a snad proto si tamní knížata začala říkat tak, jako ten o kterém vám chci vyprávět - o Břetislavu z Entbindungsanstaltu, což by se dalo přeložit jako Břetislav z Porodnice. Jenomže tenhle Břetislav chtěl moc rychle zbohatnout, a tak vymyslel, že všechny rodiny musí z každého dítěte zaplatit zvláštní daň, kterou jezdil sám vybírat třetí měsíc v roce. Vždy,
(řešení: Nejkratší trasa měří 30 km, je to Z-A-C-D-B-E-Z nebo opačně.)
POHÁDKA DUBNOVÁ NEBOLI APRÍLOVÁ
Milé děti, pěkně se usaďte a utište, budu Vám vyprávět pohádku, kterou nemusíte vůbec počítat, i když je to pohádka matematická. Bude o princezně Cukrmánské. Já vím, vy znáte princeznu Solimánskou, ale tahle princezna Cukrmánská je dcerou snachy matčiny sestřenice z dědovy strany sultána Solimána. Zatímco princezna Solimánská, jak známo, chřadla nedostatkem pobytu na sluníčku a zdravé výživy, princezna Cukrmánská, zvaná Cukrmanda, nebo také královna sladkostí, měla výživy, zejména však tuků a cukrů takový nadbytek, že měla problémy s nadváhou. Rozumíte mi dobře, nejdříve byla mírně otylá, takový cvalík, posléze více otylá až kredenciózní, to byla ještě metráček a nakonec úplně tlustá, to už byl "tunáček". Sultán Cukrmán pozval pana doktora - docenta Vyžličku z Výzkumného ústavu pro hubnutí a snižování nadváhy, který princezně naordinoval dietu, takže každý měsíc shodila 15 kg ze své nadváhy. Ale protože se sladkostí jen tak nevzdala a tajně mlsala, zároveň měsíčně přibrala 12 kg. To je krásný pocit, když tuto úlohu nemusíte řešit, že? Apríl!!! Koukejte, děti, honem rychle vypočítat, jak dlouho trvalo, než Cukrmanda shodila 54 kg, jinak vám už nikdy žádnou pohádku neřeknu!
(řešení: Trvalo to 18 měsíců = 1,5 roku.)
POHÁDKA MÁJOVÁ
Byl máj, byl lásky čas. Proto se nesmíte divit, že i naše pohádka bude jako vystřižená z "červené knihovny", ve které chudé dívky ke štěstí a k bohatým ženichům přicházejí. Nepředbíhejme a představme si nejdříve hrdiny našeho májovo-květnového příběhu. Žila byla dívčinka hezká jako ten nejkrásnější květnový kvítek. Však se také jmenovala Květuška a žila se svou maminkou Květoslavou v chudém, ale čistém a pěkném domečku v Květné Lhotě. Žil byl i urostlý mládenec Otakar, který však pocházel z bohaté rodiny průmyslníka, bankéře, továrníka Máje z města Květnov pod Májovkou. Snad osud tomu chtěl, že tito mladí lidé se do sebe zamilovali. Jednou takhle v květnu Květuška povídá: "Dáš-li mně jednu hubičku, já ti jich dám sedm." Otakar, jako muž činu, ihned reagoval, neboť byli sami a nad nimi jenom vysoké jarní, májové nebe. I když nikoho nenavádíme, aby si v těchto záležitostech zavedl časoměřičské normy, je zajímavé se vás, děti, zeptat: Kolik jejich líbání celkem zabralo "čistého času", když víme, že každý Květuščin polibek byl o 2 vteřiny delší než předchozí, přičemž její první polibek byl dvakrát delší než zahajovací třívteřinový polibek Otakarův? Lásce zdar a té květnové zvlášť.
(řešení: Líbání zabralo 87 vteřin = 1 min 27 s.)
POHÁDKA ČERVNOVÁ
Já nevím, děti, že ti dospěláci vždycky všechno pomotají. Představte si, že si někteří z nich myslí, že prý šestý měsíc v roce se jmenuje červen proto, že se něco začíná červenat. No, je to možné?! Vždyť každý přece ví, že červen se původně psal se dvěma v, tedy "červven", neboť to byl měsíc, kdy vylézali červi ven. Červíkovi Pepíkovi jednou jeho manželka červice Hromnice povídá: "Mužíčku, červíčku Pepíčku, je ten červven, co kdybys svolal všechny červi na velký červí sněm?" Pepanovi se ta myšlenka zalíbila a tak poprosil žabí poštu, aby tuto zprávu rozšířila. Žáby, jak známo, stejně všechno vykvákají, tak se pozvánka na "slezinu", neboli "splaz", což je do člověčí řeči přeloženo sraz brzy rozšířila po širokém, dlouhém i vysokém okolí. Prvního června se na určeném místě objevil první červík a každý následující den se jejich počet zdvojnásobil. Přesně třicet dní (tolik jich má červen) trvalo, než se slezli a splazili všichni účastníci. Mě by, děti, zajímalo, kolikátého června se připlazila polovina všech červíků.
(řešení: Polovina účastníků se připlazí za 29 dní, tedy 29.června.)
POHÁDKA NA ZÁŘÍ
Tato pohádka by se klidně mohla jmenovat "O odvážné školačce". Ale abyste se dozvěděli proč, musím začít slovy "bylo nebylo" a říci, že do jednoho království zavítala sedmihlavá saň, která se jmenovala Matematika. Usídlila se ve sluji a každý den se dožadovala přísunu čerstvé potravy v podobě mladých dívek a chasníků. Každému, než ho sežrala, dala ještě šanci se zachránit správnými výsledky sedmi příkladů, které každá z hlav té matematické potvory zadala. Ale to víte, příklady byly záludné, a tak mládeže v království valem ubývalo. Pan král z toho byl tak nešťastný, že nekoukal na majetek a nabídl půl království tomu, kdo tu matematickou saň přelstí. Inu, nikdo se moc nehrnul, ale protože bylo zrovna září, děti šly do školy, tak do království zbloudila i holčička - školačka Kačka. Ta byla odvážná a matematiku ve škole měla dokonce ráda. Šest příkladů vypočetla jako nic a ten sedmý - "Mám tu Kačko obrovitánský sud, který když je plný vody váží 8 tun. Když polovinu vody vypiju, váží už jen 4,5 tuny. Jestlipak víš, školačko, kolik váží prázdný sud?" - ten, milé děti, nechala pro vás. To proto, abyste také měly nějakou zásluhu na tom, že saň Matematika už nikdy nikoho nesežrala, nýbrž si ji lidé ochočili jako velký matematický komputer.
(řešení: Prázdný sud váží 1 tunu.)